Hodnocené projekty za rok 2018

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Miroslav Kovářík, Luděk Galuška. Obec Modrá, Centrum slovanské archeologie MZM.

Výstava je věnována tématu směny a obchodu na Velké Moravě, v době na přelomu 9. a 10. století. Představuje scénu na „trhu Moravanů“, prezentovanou formou dioramatu, tedy prostřednictvím figurín oděných do replik dobových oděvů a vybavených prostředky užívanými v období raného středověku zasazených pro prostor místa trhu odehrávajícího se na břehu vodního toku, řeky Moravy. Výstava je koncipována na všechny smysly návštěvníků, a to nejen na prostor trhu samotného, ale obohacena je i o pachy a vůně, které byly s místem trhu spjaty.

Diorama doplňují stručné texty a citace ujednání o obchodování na Dunaji z dobového pramene „Celního tarifu z Raffelstetten“ z roku 904. Výstava je umístěna v replice zděného paláce a sestává ze tří na sebe navazujících částí. 1. část má název „Cizí kupci připlouvají“, 2. část má název „Kníže a kněžna jsou vždy první“ a 3. část má název „Otroci – žádané zboží“.

Návštěvnost výstavy od 17. 5. do 22. 12 je 58 079 návštěvníků.

Námět: Miroslav Kovářík, doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc.

Libreto a scénář: Doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc.

Místo: Archeoskanzen „Opevněné velkomoravské sídliště středního Pomoraví" Modrá

Realizace: Obec Modrá a Centrem slovanské archeologie MZM

Vernisáž: 17. května 2018

Autoři kopií a replik: Patrick Bárta, Pavel Čáp, ing. Václav Gřešák, Oto Žitník, Vítězslav Bobčík, Josef Fryzelka, Vítězslav Klofáč

Autor velkoplošných rekonstrukčních maleb: Libor Balák

Autoři oděvů a doplňků: Velkomoravané, z.s., MgA. Petra Tománková a studenti UMPRUM Uherské Hradiště

Autoři keramických částí soch: Jiří Dudešek a studenti UMPRUM Uherské Hradiště

Financováno: Obec Modrá

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Martina Ležáková (Otčenášková), Vít Beran, Zdeněk Ležák, CZECH NEWS CENTER a. s

„Stostránková příručka s 23 archeologickými experimenty, fotografickými návody krok za krokem a podrobným popisem. Zaměřená na děti od 8 do 15 let. Příručka je s přihlédnutím na dětské čtenáře členěna na sedm oddílů: pravěcí lovci, první zemědělci, metalurgové, Keltové, Germáni, Římané a Slované. Každý z nich kromě experimentů obsahuje úvodní text s historickými souvislostmi a tipy na výlety na našem území.

Popularizační dopad Speciál ABC Zápisník dobrodruha – Experimentální archeologie lze odvodit z údajů o prodeji a počtu rozdaných výtisků. Celkem se prodalo 9053 kusů, je však třeba zdůraznit, že prodej nerovná se čtenost, ta bývá několikanásobně vyšší. Pro Zápisník dobrodruha – Experimentální archeologie nemáme k dispozici odhad. Pro představu uvádíme prodej a čtenost běžného čísla ABC – prodej 22 000 ks, čtenost 145 000 lidí.

Speciál ABC Zápisník dobrodruha – Experimentální archeologie také byl a stále je rozdáván v HistoryParku Ledčice a na vzdělávacích akcích jím pořádaných. Dle informací V. Berana bylo takto do konce roku 2018 rozdáno přibližně 2100 výtisků. Dalších přibližně 500 kusů pak bylo rozdáno na veletrhu Model Hobby 2018, kde se časopis ABC i se svými speciály prezentoval. HistoryPark Ledčice má aktuálně k rozdání ještě zhruba 4000 kusů speciálu.“

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Jana Šílová, Městské muzeum v Kadani

„ARCHEOklub Kadaň pracuje při Městském muzeu v Kadani jako nástroj pro probuzení a oživení zájmu veřejnosti o archeologii již od roku 2012. Impulsem k jeho vzniku byla chuť archeoložky muzea podělit se o nadšení pro archeologii nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči a vytvořit skupinu lidí, kteří by se pravidelně scházeli a užívali si její poznávání. Proto se „schůzek“ prvního ARCHEOklubu účastnili i dospěláci. Členové ARCHEOklubu se postupně seznamovali se vším, co archeologie nabízí. Účastnili se terénních výzkumů, sběrů v přírodě, zkoušeli si archeologické praktiky a získávali vědomosti, které častokrát nemají ani mnozí dospělí. Děti zjišťovaly, že minulost skrývá mnohá poučení pro současnost. A že práce archeologa sice mnohdy nevypadá jako příhody Indiana Jonese, ale rozhodně je zajímavá a dobrodružná.

Příměstské tábory byly poprvé realizovány o prázdninách 2014 a okamžitě získaly obrovskou oblibu. Schéma příměstského tábora nabízelo možnost věnovat se popularizaci archeologie velmi intenzivně v krátkém časovém úseku. Po každých prázdninách tak svět měl o několik desítek archeologických nadšenců více. Navíc se z nich rekrutovali noví členové ARCHEOklubu. Postupně se z příměstských táborů ARCHEOklubu Kadaň staly pravděpodobně nejoblíbenější tábory ve městě a jejich kapacita bývá naplněna tradičně do jednoho dne od zveřejnění přihlášek. Pro rok 2017 jsme navíc navázali spolupráci s Oblastním muzeem v Mostě, kde jsme realizovali náš tábor Pračlovíček.

V roce 2018 byly Kadani realizovány tyto tábory:

- Pračlovíček (tábor pro děti ve věku 5-8 let zaměřený na archeologii pravěku od paleolitu po dobu římskou). Tento tábor patří dlouhodobě k nejoblíbenějším. Svůj název dostal podle postavičky, která děti provází každým dnem. Děti při něm poznávají, co je to archeologie, jaké rozeznáváme materiály (keramika, kost, kámen atd.) a proč archeolog nezkoumá dinosaury, ale „rozbité hrníčky“. Prostřednictvím her, tvoření a dobrodružných výprav děti cestují od doby kamenné až do doby římské. Na skalním převisu nad řekou Ohře tvoří malí šamani malby úplně jako v opravdové jeskyni Lascaux, z keramické hlíny modelují vlastní Venuši a velmi rychle pochopí, jak těžké bylo získat mouku na placky, když máte po ruce „jen“ zrnotěrku. Pro děti bývá vrcholem bitva mezi Kelty (Galy) a Římany. Před ní si ovšem musejí vyrobit sídlo, které budou bránit (římské město a keltskou vesnici) a štíty podle historických pramenů. Program je vždy doplněn výlety na archeologicky zajímavé lokality v okolí (Písečný vrch u Bečova, Archeoskanzen Březno u Loun a další). Děti pracují s originály, které darovala okolní muzea a ÚAPP v Mostě. Tábor je vedený archeoložkou Městského muzea v Kadani Janou Šílovou, na programu se podílejí archeoložka a historička SOkA v Kadani Michaela Balášová a archeolog Oblastního muzea v Mostě Jiří Šlajsna.

- Výlety do minulosti aneb Hroby, kosti, kostely (archeologicko-antropologický tábor pro malé vědátory ve věku 7-12 let). Nejprve jsme si prošli středověká pohřebiště v bezprostředním okolí Kadaně, abychom věděli, jak a kde ukládali naši předkové své zemřelé. Co vše je možné na takových pohřebištích najít a o čem kosti vyprávějí, nám ukázala antropoložka UAPP v Mostě Jana Kuljavceva Hlavová. Ke středověkým hřbitovům nerozlučně patří kostely. My jsme navštívili Žatec a podle mapy hledali půdorysy jeho románských kostelů. Opravdový stojící románský kostel jsme pak navštívili v Želině u Kadaně. Poslední dva dny našeho výletního tábora tradičně patří aktivitám v Archeoskanzenu Březno u Loun. Tam si děti mohou vyzkoušet experimentální archeologii v praxi. Drtí obilí, štípají kámen, aby si ho obrousili a provrtali „pravěkou“ vrtačkou, zkoušejí tkát na jednoduchém stávku. Jídlo si vaří na otevřeném ohni v hliněném hrnci v dlouhém domě. Noc pod otevřenou oblohou je pak stejně čarovná jako za časů, kdy lidé v takových domech žili.

- Hrady Poohří (tábor pro děti ve věku 7-12 let zaměřený na archeologii středověku, hradní architekturu od Lokte až po Kadaň). Tímto táborem se dostáváme na pomezí archeologie a historie středověku. Děti poznávaly hradní architekturu a život na hradech ve svém bezprostředním okolí. Spojnicí byla tentokrát řeka Ohře (která se může pyšnit hradem na téměř každém meandru). Součástí tábora nebylo jen pasivní přijímání informací, ale i aktivní využití získaných znalostí a dovedností. Děti měly například složit sonet o životě na daném hradě a stát se na chvíli truvéry. Jindy hrály divadlo nebo pracovaly s plány, když hledaly původní obytné věže hradních pánů či hospodářské zázemí. Naše návštěvy měly i další smysl – některé zříceniny jsou často cílem „hledačů pokladů“. Toho jsme využili a dětem vysvětlovali, jak a proč tito hledači podobné lokality ničí a jak postupovat správně – nejlépe kontaktovat lokální muzeum.

V Mostě byly ve spolupráci s Oblastním muzeem v Mostě realizovány dva běhy tábora Pračlovíček. V roce 2018 prošlo našimi tábory více než 200 dětí, od Klášterce nad Ohří, Kadaň, Chomutov až po Litvínov na Mostecku.“

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Martin Kuna, kolektiv autorů. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.

„Webové stránky Archeologický atlas ČR vznikly v r. 2018 rozšířením starší verze stránek (2015), která pokrývala jen oblast Čech a prezentovala lokality zahrnuté ve stejnojmenné knize z r. 2014 (úplný bibliografický údaj viz web). Nová verze webových stránek (2018) integruje i lokality zpřístupněné v letošní publikaci o území Moravy a Slezska (viz tamtéž) a pokrývá tedy již celou ČR. Současná (nová) koncepce stránek zároveň počítá s tím, že se stránky nadále nebudou omezovat jen na lokality publikované v knihách, ale postupně budou z různých zdrojů doplňovány i o lokality další. Na sběru dat k dosud zahrnutým lokalitám se podílel široký autorský kolektiv z řady uvedených institucí, vlastní návrh a úpravy webových stránek provedl vedoucí autor s užším týmem pracovníků ARÚ.

Aktuálně zahrnuje web Archeologický atlas ČR 205 archeologických lokalit, a to v chronologickém záběru od paleolitu do 20. století. Cílem projektu je prezentovat archeologické lokality tak, aby je návštěvník mohl sám v terénu najít, orientovat se v nich a pochopit logiku jejich výpovědi. Záměrně se proto výběr neomezil jen na lokality známé a historicky či jinak významné; hlavním kritériem výběru byla typičnost a srozumitelnost archeologických projevů, které mají i laickému návštěvníkovi poodhalit podobu a obecný význam archeologických stop v krajině. Jak bylo uvedeno na začátku celého projektu, záměrem autorů je „vtělit do každého návštěvníka kus archeologa a umožnit mu prožít zážitek z objevování…“.

Webové stránky zpřístupňují mapy a podrobné plány lokalit, vybrané fotografie, souřadnice navigačních bodů a výběr fulltextových článků k dalšímu studiu. Lokality lze na webových stránkách filtrovat podle typu a období, vyhledávat podle textových údajů a/nebo podle mapy. Veškeré informace lze stahovat do souboru ve formátu PDF nebo prohlížet v mobilním zařízení. V letošním roce navštívilo web kolem 12 tisíc individuálních návštěvníků, od roku 2015 celkem kolem 45 tisíc; v celkovém průměru bylo cca 18 % návštěv z mobilního telefonu, 5 % z tabletu. Na grafu návštěvnosti lze vidět, že zájem o webové stránky je po několik let víceméně stálý (v průměru cca 46 návštěv denně), dva větší výkyvy následovaly po prezentaci Atlasu v televizním vysílání.

Archeologický atlas ČR existuje v české i anglické verzi a v současnosti je jediným zdrojem poskytujícím plošnou informaci o archeologickém dědictví ČR pro zahraniční zájemce. I to je zřejmě důvodem, proč mezi návštěvníky webu je cca 17 % zahraničních uživatelů. Analytický portál indikuje uživatele/návštěvníky v 109 zemích světa, z toho ve 31 zemi již více než dvacet návštěvníků.“

Projekt přihlášený do hlavní a studentské ceny. Michal Hlavica, Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně

„Pilotní realizace přihlášeného projektu testuje vhodnost geocachingu jakožto platformy popularizace archeologického poznání. Dvě ukázkové schránky byly umístěny v intravilánu brněnské aglomerace a jejich cílem je ilustrovat možnosti prezentace archeologického dědictví v urbánním prostředí a to s důrazem na místa, která neumožňují trvalé fyzické umístění expozic muzejní či informační povahy (tedy archeologické výstavy, informační tabule apod.).

Výhodou geocachingu pro naplnění vytyčených cílů je, že prezentované informace nejsou dostupné na místě umístění cache, ale online na serveru hry geocaching.com, přičemž zobrazení informací ani nalezení archeologické kešky nevyžaduje registraci. Mají k nim tedy bez omezení přístup všichni registrovaní „cacheři“, stejně jako neregistrovaní uživatelé, ať již prostřednictvím webového rozhraní (např. z domu od PC), případně specializovaných mobilních aplikací, jež jsou dostupné zdarma (tzn. přímo v terénu). Finální schránka pak může být díky různým dostupným velikostem (od velikosti „mikro“ po velké schránky) adaptována přímo na konkrétní prostředí, do nějž je zasazena. Pomocí tohoto systému je tak možno zvýšit povědomí obyvatel větších aglomerací o konkrétních archeologických objevech v těch kterých jejich částech (od čtvrtí po konkrétní ulice, či přímo přesné místo konkrétního archeologického nálezu), zvýšit tak archeologický „genius loci“ jednotlivých částí měst a pomoci jejich obyvatelům vybudovat či zlepšit vztah k archeologickým památkám v bezprostředním i vzdálenějším okolí jejich bydliště.

Avšak geocaching umožňuje nejen popularizovat nemovité archeologické památky (ať ji stále existující, či zaniklé díky stavební činnosti), ale pomocí různých herních „módů“ disponuje taktéž edukačním potenciálem. Pro prezentaci tohoto faktu bylo modelově využito módu tzv. „mystery cache“, která hráče nutí odhalit finální souřadnice umístění schránky pomocí hledání konkrétních informací. V případě dvou ukázkových archeologických kešek jsou to informace, které jsou hráčům k dispozici přímo v jejím popisu (tzv. listingu). Ten však musí hledač poctivě prostudovat a následně souřadnice odhalit složením jednoduchého znalostního testu.

Potenciál geocachingu se samozřejmě neomezuje jen na prostředí měst, umístit keše lze v souladu s pravidly prakticky kdekoliv. Velkou předností hry je (díky její architektuře) také přímá zpětná vazba oficiálních hráčů, kteří mimo fyzický zápis svůj objev „logují“ i na webové stránce jednotlivých keší. Mimo konkrétní čísla o dosavadním počtu nálezů si tedy může archeolog velice rychle udělat přehled o povědomí o konkrétním archeologickém nálezu.“

„Cesta do pravěku Blanenska. Detektivní putování s archeologem Pazourkem proti proudu času“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Pavlína Komínková, Marek Novák, Lubomír Janeček, Antonín Štrof. Muzeum Blanenska, p. o.

„Komplexně pojaté téma pravěkého osídlení regionu Blanenska nebylo dosud expozičně ani publikačně řešeno, přestože právě na Blanensku byly ve druhé polovině 19. století díky badatelskému úsilí Jindřicha Wankela položeny základy moravské archeologie. Svůj podíl na tom nesla i dlouhá absence archeologa působícího na Blanensku (1992–2016). Specifikem regionu je skutečnost, že se nejedná o tradiční sídelní oblast kontinuálně využívanou po celý zemědělský pravěk. Nedostatek kvalitních půd kompenzuje existence největšího krasového systému v ČR, díky kterému byla tato oblast lákadlem již od pravěku.

Expozice je umístěna ve čtyřech místnostech v přízemí blanenského zámku, z nichž každá reprezentuje určité archeologické období. Jak z názvu expozice vyplývá, návštěvníci putují proti proudu času, od raného středověku a doby římské přes dobu železnou a bronzovou až do doby kamenné. V každé místnosti se kromě stručné charakteristiky daného období rozebírají klíčová témata spojená s regionem Blanenska. Pro raný středověk je to zejména hutnění místní železné rudy doložené výzkumy ve střední části krasu, pro dobu železnou je stěžejní záležitostí rituální jeskyně v Býčí skále a pro dobu kamennou je to využívání jeskyní od staršího neolitu do středního paleolitu, kdy Moravský kras obývali neandertálci. V daných problematikách jsme se přitom snažili vycházet vždy z nejnovějších poznatků odborníků na jednotlivá témata. V expozici jsme rovněž upustili od konceptu archeologických kultur, který je pro běžného návštěvníka zbytečně zahlcující a navíc i v odborných kruzích probíhá v současnosti jeho kritika.

Kromě vlastních sbírkových předmětů jsou ve vitrínách k vidění i zapůjčené artefakty z dalších sbírkotvorných institucí (Moravské zemské muzeum, Muzeum regionu Boskovicka, Vlastivědné muzeum v Olomouci, Archeologický ústav Akademie věd). Opravdovým unikátem jsou pak archeologické nálezy z Wankelovy sbírky zapůjčené z Naturhistorisches musea ve Vídni, které se tak po 136 letech dostávají na dobu dvou let zpět na místo svého objevu, což je zejména širší veřejností kvitováno.

Pro prezentaci jednotlivých témat využíváme kromě originálních artefaktů i 3D modely předmětů, které si mohou návštěvníci prozkoumat zblízka. Společně s vědeckými malbami a kresbami od L. Baláka a manželů P. a P. Dvorských a vizuálními 3D rekonstrukcemi od P. Vavrečky pak dotvářejí atmosféru klíčových témat regionu. Návštěvníci mohou v některých vitrínách najít vedle originálních artefaktů i repliky předmětů doplněné o často nedochované části či rekonstrukce předmětů odrážející nové interpretace jejich funkce. Propojení originálů a replik pomůže návštěvníkovi lépe představit si pestrost tehdejší živé kultury, která je archeologizací hmotných pramenů často zkreslena.

Průvodcem po expozici je komiksová postava Karla Pazourka, který téma přibližuje jak dětem tak dospělým. Expozice je přístupná rovněž osobám na vozíku a je zpracovaná i pro nevidomé návštěvníky, pro které je k dispozici plánek expozice v Brailleově písmu, audioprůvodce a v každé místnosti speciální repliky předmětů, které si mohou osahat. Pro běžného návštěvníka je prohlídka expozice bez průvodce. Několikrát do roka však pořádáme pro zájemce komentované prohlídky s archeologem, které si lze i pro větší skupinky (zájezdy, školní výpravy) objednat dopředu. K expozici patří také herna s archeologickým pískovištěm, dotykovou obrazovkou a virtuální převlékárnou, kde se konají edukační programy.

Na expozici, která se veřejnosti otevřela 27. 2. 2018, navázala ve dnech 1–3. 8. 2018 Pazourkova letní škola archeologie, ve které si dětští i dospělí účastníci vyzkoušeli práci archeologa a konzervátora přímo v terénu. Na podzim jsme pro širší veřejnost připravili doprovodný program sestávající z přednášek a workshopů vedených kvalifikovanými odborníky. Od října 2018 je pro rodiny s dětmi k dispozici i speciální prohlídka s názvem Pazourkova trasa, v níž děti hledají v expozici skryté otázky, které za pomoci lupy luští, a snaží se získat správnou tajenku, za níž získají na pokladně odměnu, a pro školní třídy je připraven nový vzdělávací program. V roce 2019 je v plánu příprava nové publikace k expozici, která by měla odborné i laické veřejnosti téma pravěkého Blanenska přiblížit v trochu rozvinutější formě.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Barbora Tomešová, Vlastivědné muzeum v Šumperku

„Výstava vznikla jako autorská v roce 2017, kdy byla ve výstavní síni Vlastivědného muzea v Šumperku. V roce 2018 proběhla její úspěšná repríza (sice již v o něco menším měřítku, zato se stejně pozitivní odezvou ze strany veřejnosti) v jednom ze zařízení šumperského muzea, v Muzeu Zábřeh. V příštích letech by instalace mohla putovat ještě na zařízení muzea v Mohelnici a je k dispozici pro zapůjčení i jiným institucím. Výstavu v roce 2017 v regionálním muzeu v Šumperku navštívilo celkem 2.403 návštěvníků, menší a kratší instalaci v Muzeu v Zábřehu vidělo dalších 398 návštěvníků.

Hlavní myšlenkou celého projektu bylo představit veřejnosti pomocí místních archeologických nálezů způsob života lidí od nejstarších známých kultur na našem území až do období na přelomu letopočtu. Zvolena byla metoda prezentace archeologických sbírek, které byly rozděleny po jednotlivých obdobích - vitríny s kamennými, kostěnými i kovovými nástroji, keramické nádoby nebo jejich fragmenty, zbytky hliněných konstrukcí staveb, šperky i zbraně, to vše mělo návštěvníkům ukázat, jakým způsobem mohl člověk v tom daném období žít. Veškeré archeologické nálezy pocházely především z regionu a vybírány byly tak, aby návštěvník pochopil, že i podhorský region Šumpersko je z hlediska historie velmi zajímavou a bohatou oblastí. Spousta návštěvníků se také dozvěděla o existenci pravěkých sídlišť nedaleko jejich domovů, což do budoucna může znamenat větší ostražitost v případě ohrožení těchto lokalit.

Každá ze 7 prezentovaných pravěkých etap byla na výstavě doplněna jedním velkoplošným vyobrazením 3D modelu pro ni typického domu (jejich autorem byl doktorand Univerzity Hradec Králové Štěpán Kravciv). Podkladem pro vytvoření těchto modelů byly reálné půdorysy odkryté na archeologických výzkumech v ČR. Instalace byla doplněná také dvěma modely obydlí v životní velikosti. Prvním z nich byla chýše lovců a sběračů postavená z větví, kamenů a skutečných kožešin divokých zvířat. Druhým pak rekonstrukce domu podle nálezů na lokalitě Hlinsko. Jednalo se o vyplétanou konstrukci domu o rozměrech cca 4 x 4 m postaveného technikou kazeto na rám. Střecha byla z rákosových rohoží a uvnitř domu byl instalován zapůjčený obraz autora L. Baláka znázorňující nejpravděpodobnější podobu interiéru. Interiéry obou staveb byly návštěvníkům přístupné.

Kromě tradičních vitrín nebo volné instalace sbírkových předmětů v prostoru byly na výstavě instalovány také mnohé interaktivní prvky jako např. zrnotěrka a žernov na mletí obilí, vertikální tkalcovský stav, repliky pazourkových nástrojů, repliky keramických nádob, modely sbírkových předmětů vytvořené na 3D tiskárně, malý skládací model dlouhého domu nebo místo určené k broušení kamenných nástrojů. Vzhledem k množství haptických prvků byla výstava vhodná i pro nevidomé nebo slabozraké, pro které byl připraven také průvodce v Braillově písmu.

Celá výstava byla prezentována především školním ale i jiným kolektivům formou komentovaných prohlídek, větším dětem i dospělým návštěvníkům byl poskytován pracovní list s otázkami zaměřenými nejen na pravěká obydlí, ale na archeologii obecně. Pro kolektivy byla také možnost objednat si po prohlídce výstavy tvořivou dílnu. V rámci obou instalací byly uspořádány také celodenní akce pro veřejnost. V roce 2017 to byl Pravěký den (13. 9. 2017), v roce 2018 potom Mezinárodní den archeologie (19. 10. 2018). Obě akce se těšily velkému zájmu veřejnosti. Děti i dospělí měli možnost vyzkoušet si řadu pravěkých technik (např. řezání pazourkovými noži, kresbu uhlíky napodobující skalní umění, mletí mouky, tkaní, atd.) a dozvěděli se více i o práci archeolog“ (vyzkoušeli si například i práci s detektorem kovů). V rámci obou těchto akcí probíhaly také komentované prohlídky výstavy s archeologem.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Kateřina Blažková, Jana Bezáková, Dana Stolzová. Muzeum Nové Strašecí (pobočka Muzea T.G.M. Rakovník)

„Už od roku 2008 si připomínáme každý rok kolem 19. května výročí nálezu opukové hlavy Kelta z Mšeckých Žehrovic v Muzeu Nové Strašecí (pobočka Muzea T. G. M. Rakovník), kdy upozorňujeme na význam této památky celodenním tematicky zaměřeným programem pro školy i veřejnost převážně z rakovnického regionu, ale zavítají sem i školní skupiny z okolních okresů Kladno či Slaný. Program letošního jubilejního 11. ročníku Dne s Kelty u příležitosti 75. výročí nálezu zahrnoval soutěžní stanoviště s řadou praktických ukázek ze života Keltů (keltské hry, hádání bylin, poznávačky, ochutnávky, výroba amuletů, točení nádob na kruhu, fotopointy, druidovy hádanky atd.) a odpoledne byl program završen experimentálním odléváním kopie drobné keltské bronzové plastiky v improvizovaném keltském táboře na náměstí, kde bylo možné si vyzkoušet také řadu kopií keltských zbraní a dalších předmětů denní potřeby. K realizaci těchto ukázek za finanční podpory města Nové Strašecí pravidelně zveme skupinu zkušených experimentátorů z řad badatelů i vystudovaných archeologů ze sdružení LatenArt, kteří soutěžní stanoviště umístěná v prostorách muzea a obstarávaná místními archeology a dalšími muzejními pracovníky doplňují o aktivity před muzeem a na náměstí. Každoročně si během tohoto dne přijde význam nálezu připomenout okolo 600 návštěvníků, v roce 2018 tomu nebylo jinak. V roce 2011, kdy byl na Den s Kelty zapůjčen originál opukové hlavy Kelta ze sbírky Národního muzea, přijelo ze všech koutů ČR i ze Slovenska kolem 2500 návštěvníků.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Michal Beránek, Milena Pečárková. Muzeum Cheb, p. o.

„Edukační program Dílna archeologa v muzeu Cheb je určený primárně pro školní děti a mládež od první třídy až po maturitní ročník. Program plně funguje od 1. ledna 2017 a byl finančně podpořen Ministerstvem kultury ČR v rámci podpory edukativních aktivit v oblasti muzejnictví podporujících rozvoj školních vzdělávacích programů a celoživotního vzdělávání na vysokých školách.

Dílna Archeologa, slouží jako komplexní edukační program, který má základní osu, ale je vždy přizpůsobován individuálním potřebám jednotlivých účastníků. Program představuje pravěké a středověké dějiny Chebska skrze archeologické artefakty, jejichž kopie byly v rámci projektu pořízeny. Součástí programu je i pracovní sešit, který si děti odnášejí, a seznamuje je s ostatními aspekty archeologického poznání. Celý program je možné velmi individualizovat dle potřeb pedagogů, délka 60 až 90 min. Zároveň je program upravován i pro dospělé či nevidomé.

Během roku 2018 bylo uspořádáno 33 standartních besed s účastí 669 žáků. V období od 1. 6. – 30. 9. 2018 byla dílna archeologa propojena s aktuální autorskou výstavou Poohří za časů lovců a sběračů. Dále jsme o letních prázdninách pořádali příměstské tábory s tématikou "Na týden archeologem", jednalo se o rozšíření tohoto programu. Dvou týdenních kurzů od 9. do 13. 7. a od 6. do 10. 8. 2018 se zúčastnilo 60 dětí. Specifická úprava programu posloužila v rámci akce pro Dům dětí a mládeže z Lubů, která se konala 16. a 17. 7. 2018, účastnilo se jí 28 dětí.“

Projekt přihlášený do hlavní a studentské ceny. Šimon Straka, Gymnázium a Základní umělecká škola Šlapanice, p. o.

„Projekt Historie vápenictví a výroby cementu v Mokré u Brna předkládá zejména zájemcům o regionální historii ucelený přehled vývoje místní výroby vápna od středověku až po současnost rozšířený navíc o dějiny zdejší výroby cementu, které se začaly psát ve druhé polovině minulého století.

Cílem projektu nebylo jen sepsání práce o dané problematice, ale také seznámení obyvatel regionu s výsledky, které moje práce přinesla. Proto jsem uspořádal čtyři přednášky (dvě pro kluby důchodců, jednu pro žáky ZŠ Mokrá, jednu pro širokou veřejnost) a vypomáhal na akci experimentální archeologie Slované na huti.

Svůj projekt nepovažuji za dokončený, stále bádám a sháním obrazové materiály. Rád bych prosadil vydání publikace o vápenictví v Mokré, případně natočení dokumentu.“

Předkladatel, středoškolský student, téma Historie vápenictví a výroby cementu v Mokré u Brna zpracoval na základě vlastního bádání v archívech, průzkumu terénu a rozhovorů s pamětníky. Jeho práce v rámci SOČ umístila na 4. místě celostátního kola.

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Ivana Boháčová, Jaroslav Podliska a kolektiv autorů. Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, v. v. i., Národní památkový ústav

„Kniha určená nejširší veřejnosti poprvé po více než 100 letech převážně záchranného archeologického výzkumu Prahy uceleně představuje minulost významné evropské metropole na základě dosavadního archeologického poznání. Na přípravě knihy se podílelo kromě autorů její koncepce, částí textů a editorů (I. Boháčová - J. Podliska) dalších 15 odborníků z několika institucí, které se věnují archeologickému výzkumu Prahy. Kniha s podnázvem Památky známé, neznámé i skryté si klade za cíl představit stručnou a přístupnou formou vybrané archeologické památky Prahy, připomenout ty známé dostupné i nedostupné, upozornit na neznámé, ale i na takové, které jsou skryté pod povrchem současného města, jako např. pohřebiště či zaniklé kostely.

Pozornost autoři zaměřili především na historické jádro metropole, které je na archeologické prameny odrážející její více jak tisíciletou historii nejbohatší. Výběrem typických lokalit jsou představeny i některé památky vně historického jádra. Stěžejní část knihy představuj medailonky ca osmi desítek lokalit, uspořádané do pěti oddílů podle katastrálních území Pražské památkové rezervace, šestý oddíl je věnován tzv. Velké Praze. Každá s těchto částí je uvedena stručným přehledem vývoje reflektujícího aktuální stav poznání. Současný stav výsledků archeologického studia představují také tematické medailonky, věnované významným tématům tohoto studia jakými jsou např. vývoj opevnění Prahy, proměny pohřebního ritu, nejstarší kamenná profánní zástavba, středověká sakrální architektura nebo např. otázka řemesel či komunikací. Úvodní části knihy předkládají čtenáři základní informace o historii a současnosti pražské archeologie, v závěrečné pak zájemce nalezne medailonky někdejších pražských archeologů, soupis literatury i slovníček méně běžných pojmů. Kniha je doprovázena bohatou fotografickou a kresebnou, často poprvé zveřejněnou dokumentací jak z autorských výzkumů, tak z archivních fondů. QR kódy je provázána s aktuálně tvořeným informačním portálem www.praha-archeologicka.cz, Formát přehledného turistického průvodce, doplněného základními informacemi o dostupnosti, odkazech aj. i přehlednými schematickými mapkami, byl zvolen s ohledem na jeho možné praktické využití obyvateli i návštěvníky města přímo v pražských ulicích.

Průvodce vznikl jako jeden z výstupů pětiletého projektu (MK, NAKI, reg. č. DF13P01OVV014 2013–2017). Vzhledem k mimořádnému ohlasu u veřejnosti a okamžitému rozebrání 1. vydání (náklad 2000 ks distribuován od února 2018), bylo pro rok 2018 připraveno jeho druhé, upravené vydání (náklad 1500 výtisků, již téměř vyprodáno), na jehož financování se kromě  ARÚ Praha a NPÚ Praha podílelo také Muzeum hl. m. Prahy.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Lukáš Faktor, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích

„Jedná se o druhý navazující projekt nabízející žákům jedinečnou možnost seznámit se s lidskými dějinami pomocí kopií nástrojů, zbraní a jiných předmětů charakterizujících příslušné období. Tento projekt byl uskutečněn pomocí prostředků získaných z Nadace ČEZ a spolufinancován Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích. Díky interaktivním edukačním programům si žáci osvojí poznatky od počátků lidských dějin až do období raného středověku v českých zemích. Nedílnou součástí edukačních programů jsou nejnovější poznatky z archeologických výzkumů. Během edukačních programů jsou využívány Archeologické muzejní kufříky, které ukrývají množství kopií pravěkých i středověkých nástrojů, zbraní či oděvů, na které si žáci mohou sáhnout. Program doplňují pracovní listy, kde si žáci zopakují získané poznatky.

Od 1. ledna 2018 byla tato řada Archeologických muzejních kufříků rozšířena o 4 zcela nové období: „Život v době železné – rozvoj řemesel“, „Život v době římské – neklidné sousedství“, „Život v době stěhování národů – Slované na našem území“, „Život v době románské – Čechy v době knížecí.“

V roce 2018 navštívilo tento program 1030 dětí. Jednalo se o děti z mateřských škol, žáků ze základních škol a také 185 klientů ze zařízení pro zdravotně znevýhodněné. Tento edukační program mohou žáci absolvovat v Jihočeském muzeu nebo s ním navštěvujeme jednotlivé školy. Po zhlédnutí tohoto edukačního programu získají děti ucelený pohled na jednotlivá období lidských dějin.

Edukační program si, díky své atraktivitě a názornosti, vypůjčilo již mnoho dalších institucí (např. Archeopark Chotěbuz-Podobora, Muzeum Bílovec, HistoryPark Ledčice, Západočeské muzeum v Plzni, Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity a také Milevské muzeum). Projekt je neustále obohacován a blízké době bude rozšířen o další období lidských dějin.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Igor Furugláš

„Přihlašuji knihu o popularizaci archeologie formou 3D rekonstrukcí archeologických lokalit s názvem „Oživená archeológia“, v knize jsou obsaženy jak české tak slovenské lokality, české jsou psané v češtině. Kniha vznikla a byla tištěna na území České republiky a vypracovali jsme ji pod hlavičkou firmy Dwarf digital, s.r.o. která je česká a sídlí v Praze. Je to zamotaný projekt, protože jsem původem ze Slovenska a tak je vše, co dělám československé.

Na projektu Holásky, který je součástí knihy, jsem spolupracoval s archeologem Mgr. Martinem Golcem, Ph.D. a Bc. Zuzanou Mírovou, se kterou o tom budeme také přednášet například na Filozofické fakultě v Hradci Králové. Informace o projektech také najdete na webu dwarfdigital.cz.“

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Milan Farský

„Mezi lety 2009 a 2012 jsem v Krušných horách nalezl artefakty z doby bronzové a železné. Byly dány k dispozici teplickému muzeu a byly publikovány. Protože ale spoluautoři článku se stavěli skepticky k možnosti, že by nálezy potvrzovaly rýžovnické aktivity, rozhodl jsem se pátrat po dalších možných indiciích, které by potvrzovaly možnost rýžování kasiteritu – cínové rudy. Nejprve jsem se zaměřil na nejbližší primární ložiska kasiteritu. Abych dále podpořil myšlenku výskytu kasiteritu, začal jsem pátrat po toponymech, která se vyskytují v dané oblasti. Objevil jsem velmi neobvyklý původní název města Košťany. Později jsem popsal i některá německá toponyma odrážející těžbu nerostů v okolí. Výskyt nejspíš pozdější středověké těžby cínu rýžováním ale metodou, kterou už používali Římané, jsem popsal včetně výpočtu úspory pracovních sil oproti klasickému rýžování v článku. Pátral jsem dál po původní poloze vodních toků, které mohly odnášet kasiterit do nížiny pod Krušnými horami a zjistil jsem zajímavé souvislosti s osídlením od doby bronzové a původní polohou toků. Poloha toků byla rekonstruována ze starých map, protože povrchová těžba uhlí se zasloužila o přeložení toků. Výše popsaná místa jsem osobně navštívil a zdokumentoval. Bezúspěšně jsem se snažil oslovit archeology, aby se sami začali zajímat o tato místa, protože hrozí nebezpečí devastace části nalezišť těžbou lithia. V několika dalších článcích na Academia.edu jsem se snažil aplikovat svoje závěry i na jiná místa Krušných hor, kde došlo k zajímavým archeologickým nálezům. Ta místa jsem ale osobně nenavštívil a proto váha mých úvah, byť podepřená odbornými články, nemusí být tak přesvědčivá jako u výše uvedených dokumentů.

Znovu apeluji na odborné pracovníky z řad archeologie a geologie. Před očima nám mizí jedny z posledních přímých důkazů aktivit prospektorů a těžařů cínové rudy z doby bronzové a železné. Předchozí generace se domnívaly, že pravěkou těžbu překryla těžba středověká. Myslím, že je dost průkazné, že v případě lokality nad městem Košťany to ještě není pravda. Ale hrozí, že lokalitu nebo alespoň její část zdevastuje připravovaná novověká těžba lithia.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Tomáš Vlasatý

„Projekt, který můžete shlédnout na webových stránkách sagy.vikingove.cz, má za úkol mapovat různé stránky života v raném středověku. Více než 200 článků skrze projekt publikovaných v dílčích problémech posouvají hranice poznání a mají ohromný dosah mezi světovými reenactory i jednotlivými badateli.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Aleš Drechsler, Markéta Straková. Muzeum Komenského v Přerově, p. o.

„Výstava formou jakési encyklopedie nejčastějších omylů vizuálně i odborně přibližuje nejoblíbenější témata, kterým se spisovatelé v příbězích pro děti i dospělé rádi s větším či menším úspěchem věnují. Výstava rovněž akcentuje témata a motivy se vztahem k regionu. Ústředním tématem je 5000 let starý pohřeb ženy z pravěké osady poblíž Hlinska na Přerovsku, jejíž kosterní pozůstatky byly představeny v rámci archeologické výstavy přerovského muzea na přelomu roku 2016 a 2017. Hlavním cílem výstavy „Příběhy z pravěku“ je na příkladech známých literárních příběhů (včetně tradovaných klišé) ukázat vývoj a proměnu pohledu na nejstarší dějiny lidské společnosti. Návštěvník si tak bude moci udělat obrázek, jak se archeologie jako věda za posledních sto let vyvinula, a že v současnosti dokáže za pomoci deduktivních i forenzních metod odhalit příběhy skutečných pravěkých lidí, které si v ničem nezadají s dříve vymyšlenými literárními postavami. Dalším z cílů projektu tak je rovněž ukázat atraktivní, někdy až dobrodružnou stránku vědeckého poznání, a připomenout, že historie nemusí být jen tradičně pojatý dějepis. Návštěvníci by sami měli dospět k závěru, jak výjimečné příběhy se odehrávaly před tisíciletími v prostředí našeho regionu.

Výstava konfrontuje svět vědeckých poznatků a tvůrců beletrie. Vzhledem k letošnímu 100. výročí prvního vydání nejproslulejšího literárního ztvárnění příběhu z pravěku – Štorchových Lovců mamutů, jejichž děj je svázán s archeologickou lokalitou Předmostí u Přerova dalece překračující horizont našeho regionu, a zároveň 140. výročí narození autora, jsou knihy E. Štorcha jedním z nosných prvků výstavy. Návštěvník si bude moci v tematických celcích prohlédnout dioramata související s příběhy v beletrii, k tomu se vážící konkrétní archeologické nálezy a odborný komentář. Ten akcentuje nejnovější vědecké poznatky, které se však již v mnohém rozcházejí s původními pohledy a názory Štorcha a jeho současníků (dalších autorů populárních beletristických ztvárnění pravěkého světa) – výstava tak přiblíží i měnící se celkový pohled na nejstarší epochy lidské společnosti. Výstava upřednostňuje témata a motivy se vztahem k regionu, jehož lokality patří z archeologického hlediska ke klíčovým a nabízejí mnoho otázek, které ještě musí být zodpovězeny. Jedním z ústředních témat tak je ojedinělý pohřeb ženy z prostředí pravěkého hradiska Hlinsko (u Lipníka nad Bečvou) a příběh, který se za ním mohl ukrývat. Výstava se podle nejnovějších vědeckých poznatků (spolupráce s Archeologickým ústavem AV ČR Brno, v. v. i.) pokusí odpovědět na některé z mnoha otázek, které tento neobvyklý pohřeb navozoval a stále navozuje.

Dalšími tématy, která byla na základě jejich popularity mezi spisovateli vybrána, jsou např. domnělý kult jeskynního medvěda, v současnosti velmi diskutované téma vztahu populací neandertálců a moderních lidí, zvláštního fenoménu kultury se zvoncovitými poháry, až k ranně historickým „barbarským“ etnikům Keltů a Germánů. Součástí výstavy jsou trojrozměrné rekonstrukce a věrné repliky oděvů, zbraní a věcí každodenní potřeby; projekt rovněž populární formou zprostředkuje návštěvníkům nejnovější výsledky společného vědeckého projektu Archeologického ústavu AV ČR a Muzea Komenského v Přerově, jehož cílem byla rekonstrukce fyzické podoby a životních podmínek výše zmíněné ženy z opevněné osady Hlinska, za využití moderních přírodovědných metod. Návštěvník tak má ojedinělou příležitost sledovat celý postup od laboratorních výsledků až po finální rekonstrukci vzhledu (a životních osudů) dosud bezejmenné pravěké ženy.

Oživením výstavy je rovněž možnost podílet se na tvorbě příběhu ženy z Hlinska – který na rozdíl od jiných, známějších, na své literární zpracování teprve čeká. Návštěvníci se mohou zapojit pomocí literární a výtvarné soutěže, která naváže na výsledky odborného výzkumu, a vytvořit tak na jejich základě vlastní příběh.

Nedílnou součástí výstavy je lektorovaný edukační program cílený na děti a mládež do 18 let, doplňující výuku nejen dějepisu, ale i literatury. Edukační program je nabízen školám v regionu prostřednictvím pravidelné rozesílky vzdělávacích nabídek přerovského muzea.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Kryštof Derner, Jana Kuljavceva Hlavová, Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i.

„Výstava představuje výsledky archeologického výzkumu pohřebiště z 10. – 11. století v Mlékojedech u Litoměřic. Při stavbě silnice zde bylo roku 2007 nalezeno 54 raně středověkých hrobů. Tři z nich jsou na výstavě rekonstruovány. Jejich úprava byla rozmanitá, použito bylo dřevo i opukové kameny. Pohřebiště je mimořádné bohatou hrobovou výbavou. Některé z vystavených nálezů mohly být součástí pohřebního kroje, jiné mohly mít magicko-léčitelský význam (např. náhrdelník se skleněnými perlami a unikátní stříbrnou perlou). Vysloveně luxusními předměty, jako například hrozníčkovitou náušnicí velkomoravského stylu nalezenou v hrobě mladé ženy, mohli pozůstalí demonstrovat nárok na určité společenské postavení. Kým ale pohřbení skutečně byli, zůstává tajemstvím. Vezměme si například hrob „bojovníka“ vybaveného hroty šípů a lahví. Umělkyně jej pro potřeby výstavy zobrazila jako bohatýra s nákladnými lemy honosného šatu. Proč ale byla jeho kostra podle antropologického posudku poznamenaná těžkou fyzickou prací? Nevíme. Možností je mnoho. Doufáme jen, že jsme jej a další zemřelé našimi rekonstrukcemi neurazili.

Antropologický výzkum je vždy sondou do života lidí, z nichž se do dnešní doby dochovaly jen jejich kosterní pozůstatky. Příběhy, které vyprávějí, nejsou zdaleka úplné. I přesto nás nenechá chladnými osud starého muže postiženého od dětství Perthesovou nemocí, která jej donutila pohybovat se celoživotně o berlích, nebo mladé ženy na hranici dospělosti, jejíž skelet dokazuje dlouhodobý těžký boj s nemocemi. I tito lidé si však přes svá fyzická omezení dokázali vydobýt určité sociální postavení, o němž může svědčit např. jejich hrobová výbava.

V Mlékojedech na Litoměřicku bylo odkryto 54 raně středověkých hrobů v různém stavu zachování. Zpracování prokázalo, že se jedná o 13 mužů, 15 žen a 26 nedospělých jedinců (tzn. dětí v různých věkových kategoriích od novorozenců po téměř dospělé). Kosti těchto lidí žijících před zhruba tisíci lety odhalují nemoci a úrazy běžné i dnes, ovšem s důsledky, kterým jsme často schopni v současné době již předcházet a léčit.

Výstava byla v roce 2018 prezentována v Oblastním muzeu v Chomutově a v Oblastním muzeu v Děčíně. První vernisáž výstavy proběhla v Oblastním muzeu v Mostě již v roce 2015. Návštěvnost výstavy byla v Chomutově spočítána na 931 lidí a v Děčíně na 1857 zájemců. Často výstavu navštěvovaly školy v rámci učebního programu.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Karolina Klinecká, Jakub Klinecký, Archeoskanzen Březno u Loun

„Edukační projekt probíhá v Archeoskanzenu Březno u Loun. Jedná se o nejstarší české pravěké muzeu v přírodě a první centrum experimentální archeologie v Československu. Vznikal posupně od 70. do 90. let 20. století na významné polykulturní archeologické lokalitě. V 90. letech jej převzalo Okresní muzeum (nyní Oblastní muzeum v Lounech).

Projekt "Žít pravěk" nabízí dětem skrze minulost nový náhled na současnost. Seznamuje je s pravěkými kulturami prostřednictvím archeologického experimentu, pomocí funkčních replik nástrojů a archeologických objektů ze zdejší lokality. Vybavení a repliky archeologických nálezů pro projekt byly v r. 2018 zhotoveny s finanční podporou ministerstva kultury ČR.

Děti během programu prochází širokou škálou aktivit z historie každodennosti, dle preferencí pedagogů, věku dětí, časových možností, počasí: rozdělávání ohně, lukostřelba, tkaní na hřebínkových a karetkových stávcích, kroucení provázků z lýka, výroba kovových šperků, drcení mouky pomocí zrnotěrek, opracování kamenů a kostí nástroji neolitu, práce s pazourkovými nástroji, spřádání vlny, štípání dřeva, přikládání do ohně, keramika, hrabání se v bahně, pravěké vaření, stavění, zemědělství, hry, oblékání, společné bubnování, malování na tělo, pohřební rituály nebo přenocování v pravěkém obydlí.

Skupiny tráví ve skanzenu 2-6 hodin (obvykle 3-4 hodiny). Během roku 2018 prošlo edukačními programy cca 1700 dětí ve věku od 2 do 18 let. Program probíhá celoročně, vedou jej obvykle dva kostýmovaní lektoři, rozsah a délka programu je flexibilní.

Pravěk a primitivní technologie jsou velmi atraktivní témata, prostřednictvím praktických činností lze v dětech vzbudit zájem o historii, motivovat je k dalšímu studiu a vlastním experimentům, přiblížit jim život lidí v dávné minulosti, vyvracet obecně zažité omyly, upevnit teoretické znalosti ze školy a být inspirací pro každodenní život.

Pravěk je IN. Pravěký skanzen má dobrý potenciál děti zaujmout. Je to muzeum, kde se smíte dívat i rukama, můžete si věci vyzkoušet. Prvotní záměr byl zprostředkovat dětem informace týkající se historie a archeologie prostřednictvím osobní zkušenosti a zábavných činností, které jim v paměti uvíznou lépe než klasický školní výklad. Informace samotné do toho všeho nenápadně vpašovat. Jako daleko potřebnější se však ukazuje něco úplně jiného. Dětem některé věci chybí, a když pak přijdou do kontaktu s nejzákladnějšími veličinami a materiálem, mezera mezi člověkem a jeho kořeny je najednou hmatatelná. Chceme dětem vytvořit možnost sáhnout si na pravěk, čuchnout si, ochutnat, a prožít. Žít nikoliv v minulosti nebo v budoucnosti, ale v přítomnosti. Tady a teď.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Katalin Almássy, Městské muzeum v Čelákovicích

„Pokud laik zaslechne slůvko archeologie, v lepším případě pomyslí na pyramidy, v horším případě, že archeologové zase někde zdržovali výstavbu. Význam archeologické práce se bohužel úplně vytrácí. To podstatné, že archeologie je věda, která nám ukazuje, jak žili naši předkové, je opomíjeno. Naším cílem je tento postoj veřejnosti změnit.

Název projektu jsme si vypůjčili ze starší výstavy pořádané čelákovickým muzeem. Tento rok jsme se pokusili ukázat, jak se z nechtěného výzkumu postupně stávala zajímavá archeologická akce, lákavá pro širokou veřejnost. Na začátku roku 2018 byla zahájena výstavba víceúčelového sportovního areálu o ploše 2500 m2 v malé středočeské obci Záluží. Městské muzeum v Čelákovicích bylo vybráno k provedení potřebného archeologického výzkumu. Rodiče s dětmi očekávali, že nový sportovní areál bude sloužit od června a počítali s jeho slavnostním otevřením na den dětí. Krátce po začátku výzkumu ale bylo jasné, že i archeologické práce budou trvat déle, než se čekalo. Našli jsme totiž laténské pohřebiště s bohatě vybavenými hroby, včetně zbraní. Místní zvědavci nakukovali přes oplocení a ptali se, kdy už bude stavba pokračovat. Abychom zklidnili napjatou situaci mezi obyvateli a muzeem, napadlo nás pozvat veřejnost na pracovní plochu. Po domluvě se stavební firmou (především kvůli bezpečnosti) jsme vyrobili pozvánky na „den otevřených hrobů“ a roznesli jsme je do schránek a do sportovního klubu. Zároveň jsme dali informaci na webovou stránku muzea.

Jeden archeolog provázel po nalezišti skupinky návštěvníků, které zpestřily naši běžnou archeologickou činnost. Pracovníci muzea v jednotlivých hrobech odpovídali na zvídavé otázky. Zúčastnění mohli sledovat, jak takový výzkum probíhá a navíc zblízka spatřit předměty staré cca 2300 let. Naše hroby navštívilo kromě odborníků z řad archeologů, rodin s dětmi, skupinek školáků a důchodců, dohromady cca 130 osob.

Napsali jsme články do místního tisku a na webovou stránku muzea. Součástí hřiště se stala u vchodu umístěná informační cedule, vypovídající o tomto mimořádném nálezu. Pro základní školy v Čelákovicích jsme připravili přednášku, která formou prezentace přibližuje žákům náš výzkum (zatím 63 posluchačů). Potěšilo nás poděkování osadního výboru obce Záluží, vyslovené při slavnostním otevření sportovního areálu, za rychle odvedenou práci a její ukázku v podobě „dne otevřených hrobů“. Archeologický výzkum v Záluží uzavřeme výstavou, která proběhne v červenci roku 2019 ve výstavní síni Městského muzea v Čelákovicích.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Muzeum Komenského v Přerově, p. o., autoři Zdeněk Schenk a Petr Žákovský

„Projekt byl realizován ve spolupráci Muzea Komenského v Přerově, p. o. s Archeologickým ústavem Akademie věd české republiky, Brno, v.v.i. Cílem výstavního projektu bylo přiblížit široké veřejnosti kolekci nálezů středověké a raně novověké výzbroje a výstroje uloženou ve sbírkách archeologie a militaria Muzea Komenského v Přerově. Sbírka archeologie se v posledních letech rozrostla o nemalý soubor militárií, který pochází z preventivní prospekce realizované v rámci Projektu Preventivní archeologie, do kterého jsou dlouhodobě zapojeni spolupracovníci Muzea Komenského v Přerově. V některých případech se jedná o náhodné artefakty, které byly nálezci předány do sbírek. Tyto předměty byly doplněny o vybrané atraktivní exponáty ze sbírek dalších středomoravských muzejních institucí - Vlastivědného muzea v Olomouci, Muzea a galerie v Prostějově, Městského a kulturního střediska Kojetín, Muzea Kroměřížska, Městského muzea a galerie Holešov a zámku Tovačov.

Jednotlivé druhy zbraní (chladné zbraně, tyčové zbraně, úderné zbraně, střelné zbraně, palné zbraně a ochranná zbroj) byly prezentovány v rámci obecného vývoje těchto předmětů i v kontextu historických událostí přerovského regionu. Tyto originální exponáty byly doplněny o vybrané dobové ilustrativní ikonografické prameny, které návštěvníkovi přibližovaly jejich funkci a způsoby použití. Výstava v ucelené formě představila druhy výzbroje a výstroje, které byly ve sledovaném regionu používány od konce 9. století do konce třicetileté války, přičemž v této formě byly tyto středověké a raně novověké zbraně prezentovány vůbec poprvé.

Nedílnou součástí výstavy byl lektorovaný edukační program „O středověku, zbraních, zbroji a ušlechtilém chování rytířů“, cílený na děti a mládež do 18 let. Mladí návštěvníci se hravou formou seznámili nejen s archeologickými nálezy ve výstavě, ale také se životem ve středověku, zjistili, co všechno obnášel rytířský výcvik a jaké vlastnosti se od pravého rytíře očekávaly, odhalili, co se odehrávalo na bitvách i turnajích, a co se skrývalo pod pojmem „rytířské chování“. Výstavu též doprovázela série odborných přednášek pro veřejnost.

Jedním z dalších cílů iniciovaných přípravou výstavy bylo vydání stejnojmenné odborné publikace, Středověké a raně novověké zbraně Přerovska (Zbraně a zbroj od kolapsu Velké Moravy do konce třicetileté války), která představuje v rámci České republiky ojedinělý počin prezentující rozsáhlý soubor zbraní ze sbírek Muzea Komenského v Přerově. V případě knihy jde o jedno z prvních souborných vědecky pojatých zpracování středověkých a raně novověkých zbraní z jednoho regionu.

Návštěvnost výstavy celkem: 648 osob, z toho v roce 2017 – 478 osob a v roce 2018 – 170 osob.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny

Texty: Ivan Čižmář, Hana Čižmářová, Jana Čižmářová, Petra Goláňová, Miloš Hlava, Zuzana Jarůšková, Andrea Koucká, Irena Ženožičková

Fotografie a kresebné rekonstrukce: Cyril Gaja

200 stran, náklad 1 200 výtisků

Počátky boskovické muzejní archeologie jsou nerozlučně spojeny s výzkumy na keltském oppidu Staré Hradisko poblíž Prostějova, jež od roku 1907 prováděli František Lipka a Karel Snětina se svými přáteli z Muzejního spolku v Boskovicích. Název knihy proto odkazuje právě na jejich výzkumy, neboť Staré Hradisko nazývali převážně Hradištěm nad Okluky podle mlýna, který ležel přímo pod nalezištěm. Soubor nálezů, které se jim podařilo shromáždit do ukončení výkopů v roce 1925, obsahuje více než 3500 předmětů a řadí se právem k nejpozoruhodnějším muzejním sbírkám na Moravě. Cílem knihy je představit široké veřejnosti tuto unikátní sbírku archeologických nálezů.

Při zpracování dějin výzkumů boskovických muzejníků a osudů sbírky autoři čerpali takřka výhradně z archivních pramenů, dobového tisku a soudobých odborných prací. Studovali mimo jiné archivní fondy v Národním archivu v Praze, Archivu Univerzity Karlovy, Archivu Akademie věd České republiky v Praze, Moravského zemského archivu v Brně či Státního okresního archivu v Blansku. Podařilo se jim shromáždit značné množství dosud neznámých faktů a zajímavostí, jež bezpochyby poslouží také při odborném zpracování a vyhodnocení boskovické sbírky.

Kniha o rozsahu 200 stran je rozčleněna do pěti kapitol a na jejím vzniku se podílelo osm autorů, mimo jiné z Moravského zemského muzea v Brně, Masarykovy univerzity v Brně, Univerzity Palackého v Olomouci, Archeologického ústavu AV ČR v Brně či Ústavu archeologické památkové péče Brno. Kniha má dvě části, jež jsou svým rozsahem v rovnováze: (1) textové kapitoly, (2) fotografické kapitoly.

Kniha je vhodná i pro čtenáře s minimálními archeologickými znalostmi. Tomu je přizpůsoben styl výkladu, způsob prezentace sbírkových předmětů i grafické ztvárnění. Na zpracování knihy se kromě grafika podílel také umělecký fotograf.

Kniha byla uvedena na trh 1. listopadu 2018, a to za účasti tvůrců knihy a velkého zájmu veřejnosti.

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Jiří Waldhauser, Josef Müller. Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem, p. o.

„Expozice zachycuje popularizaci archeologických bádání v Podbezdězí. Od jejich kořenů až po současnost.

Vidět archeologické nálezy a lokality pohledem romantiků, čili zkreslené a mnohdy s úplně vymyšlenými pointami, nebylo v počátcích archeologie málem před dvěma stoletími nijak zvláštní. Na Bělsku takto „vynikl“ především kněz Václav Krolmus s objevem Božiště boha Černoboha ve Skalsku. Romantika archeologie v zájmu veřejnosti přetrvává dodnes. Současní archeologové se někdy snaží prezentovat archeologické nálezy i lokality jako příběhy, trochu s přibarvením romantiky, kořením archeologické „kuchyně“.“

Expozice postupně zaplňuje opravená gotická sklepení jihozápadního křídla zámku v Bělé pod Bezdězem. Díky pochopení představitelů Města Bělá pod Bezdězem se daří získat finanční prostředky na uskutečnění vize. Vize představit Bělsko nejen jako domov náš, ale i jako domov našich dávných předků. Po několika pískovcových stupních sestoupíme k samotným kořenům vědního oboru, který se nazývá archeologie. S paterem Krolmusem, rodákem z nedalekých Březovic, vlastencem, knězem, archeologem a národopiscem – folkloristou vstoupíme do Posledního božiště Černoboha s runami na Skalsku v kraji Boleslavském v Čechách. Jsme v roce 1854. Romantická archeologie Bělska právě začíná. A víc již nebudeme prozrazovat. Snad jen, že expozice je také poděkováním všem archeologům i propagátorům tohoto vědního oboru, kteří na Bělsku pracovali."

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Iveta Bendíková, Městské muzeum v Kralupech nad Vltavou

„Projekt „Pojďte s námi do pravěku“ probíhá v našem malém regionálním muzeu (5 zaměstnanců) již několik let, a proto pedagogové se svými třídami navštěvují tento program opakovaně s návazností na RVP jejich škol. Většina žáků projde naším „pravěkem“ ve 3. nebo 4. třídě ZŠ, a pak v upraveném a odborněji vypracovaném programu ještě v 6. třídě ZŠ nebo případně v primě víceletých gymnázií. Projekt je vystavěn také pro 1. ročníky gymnázií a středních škol.

Pravidelně širokou veřejnost informuje o akcích muzea měsíčník Kralupský Zpravodaj. Kralupské televizní vysílání připravuje různé příspěvky o dění ve městě Kralupy a již několikrát se mohla kralupská veřejnost seznámit, jak pracují žáci i studenti v muzeu ve zmíněném projektu. Projektu využíváme příležitostně při programech pro veřejnost např. při muzejní noci, pravěké dny připravené ve spolupráci s panem Petrem Rajnochem, sdružením „MAMUTI“ (vysokoškoláci nejen z Prahy) atd.

V roce 2016 navštívilo projekt „Pojďte s námi do pravěku“ 195 žáků, v roce 2017 to bylo 240 a v roce 2018 celkem 130 žáků z Kralup a okolí. Již teď mají některé školy rezervované termíny na měsíce leden a únor 2019.

V rámci programu poučnou, praktickou a hlavně zábavnou formou poznává mladý návštěvník (žák) základní momenty pravěku kralupského regionu. Žák pracuje s poznatky ze školních hodin, ale také zapojuje své smysly, fantazii, i rukodělnou zručnost, kde je třeba. Projekt je rozdělen na dvě části. První část se odehrává společně (max. 30 žáků, čas 70min). Výsledkem této části jsou vzniklé pravěké rodiny s dobovým oblečením a vyřešený důležitý úkol pro každou rodinu k přežití v pravěku. V druhé části je program rozdělen na dvě poloviny (malé prostory v muzeu). První skupina žáků vstupuje do stálé expozice Pravěk na Kralupsku. Přímo na místě plní různorodé praktické úkoly, kde jsou žáci obklopeni archeologickými nálezy z regionu. Druhá skupina žáků se ocitá v „pravěkém podzemí“, kde využívají své rukodělné umění, hudební či divadelní vlohy a fantazii. Každý žák si vytvoří šperk dle své zručnosti a fantazie. Obě skupiny se ve stanoveném čase (45min) vymění. Společný závěr proběhne v síni, kde jsme projekt zahajovali.

Naším cílem je vzbudit mezi žáky zájem o dobu dávno minulou, přiblížit jim co nejpravdivěji těžký život v dobách pravěku a uvědomit si rozdíly moderní doby a doby pravěké. K tomu nám slouží archeologické nálezy na výstavě a také kopie některých předmětů, které plně využíváme se žáky v projektu. S mnoha spokojenými školními skupinami prošlými projektem „Pojďte s námi do pravěku“ se snažíme cíleně a přiměřeně praktickou, hravou (interaktivní) formou a zároveň s určitou mírou odborné archeologické terminologie aktivně šířit povědomí a popularizovat obor archeologii v našem regionu hlavně pro žáky, studenty, příležitostně i pro širokou veřejnost.

Největší odměnou pro nás je, když žáci přicházející do muzea na jiné edukativní programy, zavzpomínají, jak se jim v pravěku život zalíbil, co si prakticky vyzkoušeli, co nového se z pradávné doby dozvěděli, co poznali z oboru archeologie atd.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Petr Květina a kol. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.

„Cílem projektu „Archeologické 3D virtuální muzeum“ je prezentovat dávnou minulost člověka, a to s vědomím, že takové téma nelze představit obvyklými prostředky historie. Minulost, kterou vnímáme prostřednictvím historických knih a pojednání, je vždy postavena na událostech, jménech, datech, místech. Dějiny událostí a příběhů, které jsou obvykle považovány za základní prvky historie, začínají však spolu s objevem písma. Do té doby jako by historie neexistovala, takže celé velké časové rozpětí minulosti není možné historickými prostředky překlenout.

Projekt „Archeologické 3D virtuální muzeum“ boří zaběhnuté představy o minulosti chápané jako sled historických událostí. S přispěním archeologie a antropologie může návštěvník nahlédnout pod povrch psané historie a vidět, že literární prameny nemusí být nutně nejspolehlivějším zdrojem informací o minulosti. V hledáčku zájmu se však ocitají hlavně společnosti bez vlastních psaných záznamů, a to jak ty z dávné minulosti, tak i takové, které existovaly ještě relativně nedávno. Osou jejich studia jsou základní ekonomické strategie, jako lov a sběr, pastevectví, zahradní zemědělství a polnohospodářství. Výpravný styl expozice je mimořádně dobře sklouben s obrazovým doprovodem, který je tvořen scénickými ilustracemi a mnoha unikátními fotografiemi. Představená aktivita je celkovým pojetím v českém prostředí unikátní a vytváří nový proud, který může pozitivně formovat změnu pohledu na předhistorické společnosti, a to jak u široké veřejnosti, tak i nové generace studentů.“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Lucie Šmahelová, Veronika Puhačová. Regionální muzeum v Českém Krumlově, Ústav archeologické památkové péče středních Čech.

„Kupecká osada Krumbenowe se konala letos již pátým rokem ve dnech 7. -9. 9. 2018 v prostoru Pivovarské zahrady v Českém Krumlově. Od roku 2014 nabízí veřejnosti každoročně v září kulturní naučně-zábavný víkendový program, který formou živého pravěkého tržiště seznamuje návštěvníky s archeologickými doklady osídlení regionu. Program je založen na experimentální rekonstrukci řemesel a výrobních technologií od paleolitu po vrcholný středověk/novověk a nabízí vysokou míru interaktivity pro děti i dospělé. Stanoviště jsou propojena naučnou stezkou, která provází návštěvníky skrze jednotlivá období napříč celou historií a pomocí her a soutěží je aktivně zapojuje do děje. Součástí programu je také řada přednášek a vstupů, včetně večerního tematického vystoupení, a muzejně - edukační koutek „Muzeum v zahradě“, který prezentuje originály významných archeologických nálezů vztahující se k aktuálnímu tématu osady. Od roku 2017 byl program rozšířen o jeden den věnovaný výlučně školám jako interaktivní doplněk výuky. Řemeslný základ je vždy podobný, ale každý rok volíme jiné nosné téma, které je „tváří“ naší propagace a zároveň červenou nití celého programu.

Letošní pátý ročník „Hostina minulosti“ byl zasvěcen stravě a obživě našich předků včetně praktických ukázek, ochutnávek i přednášek a tématu přišlo „na chuť“ 4 778 návštěvníků (převážně rodin s dětmi). Akci realizuje Regionální muzeum v Českém Krumlově ve spolupráci s Ústavem archeologické památkové péče středních Čech a řadou dalších institucí, historických skupin a lektorů experimentální archeologie. Od roku 2018 je projekt součástí širší meziregionální spolupráce a financován v rámci programu INTERREG V-A Rakousko – Česká Republika, Mezinárodní kulturní platforma I-CULT ATCZ59. Projekt je zaměřen na popularizaci archeologie a systematickou výchovu veřejnosti k ochraně a zájmu o kulturně-historické dědictví skrze osobní a živou zkušenost. Zároveň by měl však sloužit jako prostor pro praktická setkávání lektorů v oboru experimentální archeologie bez hranic a omezení a jako platforma pro prezentaci jednotlivých institucí, skupin i jednotlivců veřejnosti. Akce je dvojjazyčná, bezplatná, bezbariérová a určená všem věkovým skupinám.“

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Soňa Hendrychová, Daniel Dvořáček, Daniela Záveská, Tereza Bílková, Jaroslava Matoušková

„Archeoden se v roce 2018 konal v sázavském klášteře již po sedmé. Jako každý rok se na jeho organizaci podílejí členové spolku Po stopách našich předků, Správa sázavského kláštera (zastoupena dr. Matoušovou), ale i širší okruh pomocníků z řad studentů či absolventů archeologie a příbuzných oborů. Cílem projektu je představit širší veřejnosti archeologii jako vědecký obor, který má možnost rekonstruovat život lidí v minulosti. Cílovým publikem jsou především děti z obou stupňů základní školy, ale akce je zároveň koncipována tak, aby se zabavil opravdu každý. Počet a složení stanovišť se pochopitelně rok od roku mění, základní koncepce ale zůstává stejná. Návštěvníci se na zhruba deseti stanovištích seznámí s prací archeologa a restaurátora, ale i s činnostmi, které lidé v pravěku a středověku vykonávali. Na stanovišti, které se věnuje činnosti archeologa, mají děti za úkol vypreparovat lidskou kostru, zatímco dospělí mají možnost seznámit se se základní periodizací pravěku pomocí časové osy, diskutovat s přítomným archeologem či si osahat některé artefakty. Na stanovišti restaurátora keramiky mohou děti i jejich rodiče slepit ze střepů nádobu, opět za zasvěceného výkladu archeoložky. Novinkou roku 2018 bylo samostatné stanoviště antropologa. Antropoložka návštěvníkům ukazovala znaky pohlavního dimorfismu na kostře i dobře viditelné patologie. Děti si mohly vyzkoušet složit lidskou kostru z papírových dílků.

Tradiční součástí programu jsou pak zastavení věnovaná každodenním činnostem lidí z minulosti. Návštěvníci mají možnost vyzkoušet si mletí obilí na žernovu, opéct si placky na ohni, utkat textilní pásek či vyrobit si sošku z hlíny. Některá stanoviště mají spíše doplňkový charakter, děti si například mohou vyrobit strašidelnou raně středověkou masku a odnést si ji domů, k dispozici je i dětský koutek s bazénkem a pískovištěm pro nejmenší.

Program v roce 2018 byl obohacen ještě o podvečerní přednáškový program pro dospělé. Návštěvníci si mohli poslechnout šest krátkých přednášek na nejrůznější témata- od obecného představení archeologie jako vědy, přes představení lokalit jako je Bílý kámen či Stará Kouřim, až po svatoprokopské legendy, povídání o lidových zvycích konce léta či promítání starých sázavských fotografií.

Archeoden je akce, která má (navzdory nízkému rozpočtu a přípravě ve volném čase hlavních organizátorů) slušný ohlas. Počet platících návštěvníků se v závislosti na počasí v jednotlivých letech pohybuje mezi 90 a 200 osobami. Podle odevzdaných dotazníků, které dobrovolně vyplňují návštěvníci, docházejí na Archeoden lidé nejen ze Sázavy, ale i z bližších či vzdálenějších měst (Kolín, Kutná Hora, Benešov, ale zejména Praha).“

Projekt přihlášený do hlavní a muzejní ceny. Viktoria Čistáková, Národní muzeum Praha.

„Od 25. května 2018 můžete v Nové budově Národního muzea v Praze navštívit výstavu Keltové, která potrvá do konce února příštího roku. Seznámíte se nejen s duchovním i každodenním životem keltských kmenů, ale také s bohatým a proměnlivým světem doby železné ve střední Evropě. Národní muzeum vlastní jednu z nejrozsáhlejších archeologických sbírek v Evropě, spojenou svojí podstatnou částí právě s tématem doby železné, konkrétně halštatské a laténské kultury, jejíž rozmanitost výstava návštěvníkům ukazuje.

Výstava je zajímavá nejen výběrem exponátů (jedná se o jedinečný soubor artefaktů z 30 institucí), ale i samotnou prezentací. Na výstavě se setkáte se zajímavým architektonickým řešením doplněným o výraznou grafickou nadstavbu (na výstavě můžete spatřit četné kresby zachycující nářadí, výrobní postupy ale i rekonstrukce podoby tehdejších lidí). Tento až divadelní efekt si klade za cíl navodit atmosféru tehdejší doby. Originální exponáty jsou v několika případech doplněny o realisticky provedené rekonstrukce. Další vybrané exponáty jsou doplněny o 3D scany, které dovolují pozorovat předměty detailně a ze všech stran.

I přes to, že primární důraz je kladen na prezentaci exponátů, na výstavě naleznete i další zajímavé expoziční nástroje. Nechybějí například interaktivní prvky: 3D rekonstrukce významných lokalit (Mšecké Žehrovice a Závist) a virtuální procházka po oppidu Závist. Do výstavy byl umístěn i "hravý" digitální prvek v podobě 3D rekonstrukce válečnického hrobu z doby laténské (návštěvník má možnost si pomocí tabletu prohlédnout původní nálezovou situaci a následně i idealizovanou rekonstrukci).

Jedna ze zásadních otázek, která je na výstavě prezentována, je každodennost. Pro přiblížení života tehdejší společnosti bylo vytvořeno několik videi: výroba bronzového šperku, hutnění železa, výroba švartnového náramku nebo výroba skleněného náramku. Tento prvek by měl pomoci pochopit prezentované řemeslné postupy v době železné. Z výstavy si návštěvník může odnést také recepty z doby železné, případně i návod na výšivku ze 4. stol. př.n.l. Ve výstavě byl vytvořen „haptický“ úsek, kde si skrze osobní kontakt s replikami vybraných nálezů může návštěvník doplnit svůj zážitek z vystavovaných artefaktů a tedy prohloubit poznání o různých předmětech té doby. Pro nejmenší návštěvníky je přípraven „dobový“ herní koutek a převlékárna, kde si mohou vyzkoušet rekonstrukce „keltských“ oděvů. K výstavě byl přípraven i dětský edukační program, proběhla řada přednášek a workshopu pro veřejnost.

K výstavě byla připravená i odborná publikace „Keltové“, Čechy v 8. až 1. století před Kristem.

Celková návštěvnost v období květen 2018 až prosinec 2018 činila 26 912 osob.“

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Tereza Bílková, Barbora Bernartová

„Oživlý středověk v podhradí je již tradiční řemeslný festival na zřícenině hradu Zlenice. Akce svým výtěžkem z dobrovolného vstupného hrad podporuje. Hlavním cílem je prezentovat řemesla 14. století, se kterými se veřejnost již nemá možnost běžně potkat. Festival není zaštiťován žádnou institucí, pořádá jej skupina nadšenců, kteří historii berou vážně, milují ji a snaží se staré řemeslné techniky rekonstruovat co nejlépe. Za sedm let své existence se z komorního setkávání milovníků historie a starých technologií, mezi kterými byla i řada studentů historie a archeologie, vyvinul poměrně rozsáhlý festival. Každým rokem je patrný pokrok, dochází k rozšiřování škály předváděných řemesel, ke zdokonalování výrobních nástrojů i procesů. Od počátku bylo snahou se odlišit od ostatních "středověkých" akcí, vyvarovat se jednoduché komerční zábavy, stánků, scénických šermířských vystoupení. Naopak cílem je komunikace s návštěvníky, předávání velkého množství kvalitních informací a možnost vyzkoušet si řemesla na vlastní kůži.

Festivalu se účastní kolem 60 účinkujících prezentujících přibližně 30 řemesel. Každý rok dorazí asi 2000 návštěvníků, řada z nich opakovaně.“

Projekt přihlášený do hlavní a studentské ceny. Jan Havelka. Masarykova univerzita Brno.

„Cílem projektu je prezentace archeologie třem skupinám účastníků, na které je potřeba působit především. Za prvé to jsou děti, tedy žáci mateřských, základních a středních škol. Dále jde o mladé aktivní lidi, například z hnutí Brontosaurus nebo Skautské vedoucí. Třetí skupinou jsou učitelé, kteří tvoří dětem doprovod.

Vychovávat novou generaci s kladným vztahem k archeologii je naprosto zásadní ze zjevných důvodů. Stejně tak důležité je ale soustředit se na lidi, kteří jsou pro ně vzory. Edukačně-zážitkové akce pro dospívající a mladé dospělé, kteří jsou zapojeni do práce s dětmi, mají potenciálně hluboký dosah daleko přesahující počet účastníků. Z našich dosud proběhlých akcí pro tuto cílovou skupinu plynou návštěvy skautských oddílů nebo dětských táborů na archeologické popularizační akce, či přednášky pro školy. Jeden pozitivně ovlivněný „nearcheolog“ tak poté může sám pozitivně působit na desítky dalších, vše jako důsledek správného přístupu. Ostatně sám autor těchto řádků nastoupil na studium archeologie po účasti na táboře s tématikou experimentální archeologie.

Při přípravě projektu vycházím z bohatých zkušeností s prací s různými věkovými skupinami od těch nejmenších předškolních dětí až po dospělé. Ta čerpá mimo jiné z mnoha akcí v pravěké osadě Křivolík pro veřejnost a všechny věkové skupiny. Projekt se skládá ze tří částí, které se uskuteční v roce 2019, některé již částečně proběhly v pilotní verzi v roce 2018. Jsou to: vícedenní programy pro školy a dětské organizace, víkendovky pro dospívající a mladé dospělé, a exkurze a zážitkové programy pro školy a dětské organizace.

Exkurze organizované studenty, nejen archeologie,  již úspěšně probíhají a není třeba je zásadně měnit. Letos se jimi prošlo cca 1000 spokojených účastníků. Exkurze v archeoparku probíhají jeden týden na začátku a jeden na konci školního roku. Cílí především na základní školy. Účastní se jich tradičně především školy z okolí osady Křivolík, ale i ze vzdálenějších měst, jako je například Praha nebo Brno. Tradice exkurzí trvá několik let a od začátku byla organizována a uskutečňována především studenty archeologie z ÚAM a studenty - nadšenci z jiných oborů a škol, s občasnou pomocí lidí, kteří se aktivně do exkurzí zapojovali, než dokončili školu. Termíny exkurzí, tedy dopoledne v pracovní dny, však samy o sobě nedovolují větší zapojení nestudentů. Letošní ročník zajišťovala veškerou organizaci trojice studentů Tereza Lefnerová, Jan Havelka a Ladislav Čejka. Přibližně 2,5 až 3 hodinový program je založen na dvou částech, které volně propojují edukační a zážitkovou složku programu. Účastní se jej buď jedna třída o 20 - 30 dětech, zpravidla však dvě jdoucí současně v zrcadlovém pořadí aktivit. Množství informací je vždy přizpůsobeno věku dětí, které se aktivit účastní. Na základě bohatých zkušeností jsme schopni podat pravěk zajímavě pro žáky víceletých gymnázií i pro ty nejmenší ze školek. Většinu účastníků však tradičně tvoří žáci ze základních škol. Letos (2018) se školních exkurzí před koncem prázdnin a na začátku školního roku zúčastnilo 14 škol, většina po dvou třídách. Celkem i s pedagogickým doprovodem je to cca 650 účastníků.

Pořádáme též prohlídky, které jsou zjednodušenou formu exkurzí nabízenou školám, letním táborům a zotavovacím akcím mimo období kdy probíhají exkurze, především tedy během letních prázdnin, ale i v průběhu školního roku. Prohlídku vede dle požadavků a časových možností školy jeden až tři lektoři a obsahuje vždy prohlídku, případně také ukázku artefaktů. Součástí může být i jednoduchá aktivita, obvykle praktická ukázka a vyzkoušení replik pravěkých seker. V roce 2018 jich proběhlo 9 s přibližně 350 účastníky.

V roce 2018 jsme organizovali 2 archeologické zážitkově-vzdělávací akce pro dospělé a na dalších 2 se podíleli. Námi organizované akce probíhaly po celý víkend a účastníky byli z větší části skautští vedoucí a dále příznivci archeologie a pravěké osady. Program obsahoval značné množství zážitkových a edukačních aktivit, ať už to byla prohlídka, praktická ukázka a vyzkoušení replik pravěkých nástrojů, šperků a zbraní, dobová kuchyně a vaření bez nádob, ochutnávka experimentální archeologie a budování pravěkých staveb, jízda na pravěkém koni. Ve spolupráci s hnutími Brontosaurus Inex (mezinárodní dobrovolnická organizace) jsem realizoval program v Křivolíku pro dobrovolníky z těchto organizací. Ten tvořila prohlídka (v případě Inexu v angličtině), ukázka replik artefaktů, vyzkoušení pravěkých seker a krátká pomoc při budování rekonstrukcí pravěkých staveb. Dohromady prošlo těmito čtyřmi programy asi 60 účastníků.“

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Lumír Poláček, Jan Čižmář, Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.

„Cyklus hudební archeologie reprezentuje akce pro veřejnost propojující vědu s uměním, resp. archeologii s hudbou. Je to jedna z forem, kterou ARÚB seznamuje širší veřejnost s výsledky své vědecko-výzkumné činnosti. Nejčastěji jsou jednotlivé pořady Hudební archeologie spojeny s prezentací nových knih ARÚB, případně s výstavami. Cílem aktivity je prezentace vědy a výzkumu, propojování pohledů na svět a kultivování veřejného prostoru v periferní oblasti jihovýchodní Moravy.

Hlavním mottem projektu „Propojme svět vědy a umění!“ Vedoucí archeologické výzkumné základny v Mikulčicích Lumír Poláček a přední český loutnista a muzikolog Jan Čižmář představují v rámci komponovaných podvečerů střípky historie – archeologizovanéi hudební. V první části jsou návštěvníci vždy seznámeni s vybraným vědeckým fenoménem bádání v širším okruhu mikulčické výzkumné základny, který bývá většinou tematicky navázán na vydání knižní novinky Archeologického ústavu AV ČR, Brno. Ve druhé části se mohou zaposlouchat do tónů autenticky interpretované staré hudby z repertoáru převážně renesančních a barokních tvůrců, která bývá příležitostně prokládána i dalšími hudebními žánry.

V roce 2018 proběhlo v Mikulčicích v rámci Hudební archeologie šest pořadů, které navázaly na volný cyklus pěti koncertů uskutečněných v letech 2014–2017.

11. května 2018 se konala Hudební archeologie č. 6 s názvem O věcech posledních. Archeologické téma: pohřební ritus na Velké Moravě; téma spojeno s křtem nové knihy M. Mazucha, M. Hladíka a R. Skopala Úpravy hrobových jam a dřevěné konstrukce v hrobech na pohřebištích Velké Moravy. Hudební téma: soubor Plaisirs de Musique s renesanční a barokní hudbou inspirovanou „posledními věcmi“ člověka v obsazení Jan Čižmář (loutna a theorba)a Marta Kratochvílová (flauto traverso).

Hudební archeologie č. 7 se uskutečnila 1. června 2018 s názvem Iva Bittová & Mikulčice – Genius loci. Archeologické téma: historie nejstarší etapy výzkumů velkomoravského hradiště v Mikulčicích v letech 1954–1968; při této příležitosti byla za přítomnosti předsedkyně Akademie věd ČR paní Evy Zažímalové představena nová publikace Mikulčice –genius loci. Příběh objevování velkomoravských Mikulčic 1954–1968. Hudební téma: v hudební části programu inspirované jarem, svobodou, volností a současně atmosférou napětí, objevování a překvapení uvedla své originální vystoupení Iva Bittová, která si v rámci programu neváhala obléci místní podlužácký kroj a zazpívat s místními ženami „Mikuleckou dědinu“.

21. července 2018 se konala Hudební archeologie č. 8 „Noční pouť po mikulčických kostelech“. Archeologické téma: komentovaná večerní prohlídka archeologické lokality Mikulčice-Valy se zastávkami u jednotlivých velkomoravských staveb a vyprávěním o jejich historii a významu. Hudební téma: noční pouť doprovodil hrou na zobcovou flétnu Marc Hervieux, zakladatel francouzské Akademie barokní hudby, který prezentoval skladby Jacoba van Eycka, ale také cestou mistrně improvizoval.

Hudební archeologie č. 9 se odehrála 21. srpna 2018 pod názvem „Eva Emingerová a jazzové trio F. U. T.“. Archeologické téma: historie nejstarší etapy mikulčických archeologických výzkumů, tentokrát v podobě putovní výstavy Mikulčice –genius loci. Fotografie s příběhem (oficiální ukončení výstavy). Hudební téma: koncert Evy Emingerové-Dostálové a jazzového tria Františka Uhlíře.

25. listopadu 2018 se konala Hudební archeologie č. 10 „Melodie z roku raz dva“. Archeologické téma: představení knižního průvodce po archeologické lokalitě v anglické mutaci The Mikulčice-Valy Stronghold and Great Moravia. Prezentace edičního záměru „mikulčických průvodců“ s dosud vydanými a připravovanými svazky. Hudební téma: První český loutnový orchestr složený z členů České loutnové společnosti uvedl v programu renesanční a barokní hudbu v úpravě pro loutnový ansámbl.

Rok pak zakončila Hudební archeologie č. 11 dne 16. prosince 2018 pod názvem „Christmas and love … and more“. Archeologické téma: Hudební archeologie – reflexe a výhledy, shrnutí myšlenky, poslání a realizace cyklu Hudební archeologie v Mikulčicích jako součásti Mikulčických impresí stojících v protipólu k čistě vědeckým Mikulčickým kolokviím. Hudební téma: anglické renesanční madrigaly a koledy v netradičních úpravách a v provedení vokálního ansámblu OctOpus Vocalis a instrumentálního souboru Plaisirs de Musique.

Jednotlivé akce navštívilo celkem 360 návštěvníků.

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Lumír Poláček. Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.

„Celoroční projekt prezentovaný veřejnosti ve třech hlavních formách: jako kniha "Mikulčice – genius loci. Příběh objevování velkomoravských Mikulčic 1954-1968", putovní výstava a instalace ve výloze knihkupectví Academia. Idea projektu vychází z hodnot genia loci mikulčického hradiště, jejichž nedílnou součástí je počáteční archeologický výzkum s unikátními objevy a neopakovatelnou atmosférou. To vše nejlépe dokumentují historické fotografické záběry z 50. a 60. let, jejichž autenticita a půvab umožňují vyprávět příběh o vzepětí slovanské archeologie poválečných let jako součásti obrodného procesu ve společnosti, který končí tragickými událostmi srpna 1968 a následnou normalizací.“

Projekt přihlášený do hlavní a studentské ceny. Lukáš Janeček, Masarykova univerzita Brno.

„Výstava 1888 – O počátcích archeologického výstavnictví na Moravě se uskutečnila v Archeoparku Pavlov v období 21. 7. – 14. 10. 2018 a byla mým projektem v závěru magisterského studia oborů archeologie – historie. Přibližovala charakter výstavnictví archeologických pramenů v závěru 19. století, a to na základě představení tzv. archeologické výstavy, která se uskutečnila v Moravské Ostravě v roce 1888 (čili od její realizace letos uběhlo 130 let). Z hlediska charakteru považuji uvedenou výstavu za vůbec první archeologickou výstavu na Moravě. Návštěvník se na současné výstavě dozvěděl, kdo za organizací původní výstavy stál, jak přípravy probíhaly, jak byla archeologie v 19. století chápána a jak v této době vypadala prezentace archeologických nálezů. Sdělení bylo demonstrováno především prostřednictvím textových panelů s obrazovými přílohami, bohatou prezentací původních archivních písemností s odborným výkladem a expozicí ve vitrínách vystavěnou na původních idejích 19. století s prezentací originálních archeologických a etnografických památek. Efektivita projektu může být dokladována mj. návštěvností, která dosáhla 32 572 návštěvníků.

Výstavu tvořily textové panely s bohatými obrazovými přílohami. Panely byly koncipovány v jednoduchém stylu, odpovídajícím vizuálu Archeoparku. Na pozadí byly umístěny etnografické motivy, které poukazují na chápání náplně archeologie 19. století. Doplňovaly je vitríny s archeologickými a etnografickými prameny včetně repliky původní instalace z roku 1888. Expozici kopií písemných pramenů s komentářem obohatila též kopie Manuálu ke sbíraní starožitností z roku 1894, která byla určena návštěvníkům k listování.“

Projekt přihlášený do hlavní a studentské ceny. Martin Košťál, Emil Holek, Tereza Polláková, Ema Galocinová. MU Brno

„Projekt cílí na vytvoření nových turistických lokalit pomocí tzv. augmented (rozšířené) reality. Tyto cíle interpretují archeologický výzkum pomocí 3D modelů domů středověké vesnice společně s jejich zázemím. Součástí jsou i edukační texty, popisující minulost lokality a archeologický výzkum. Modely bude možné prohlížet v reálném čase a na reálné archeologické lokalitě. Vznikne tak nový způsob prezentace archeologického výzkumu pomocí nedestruktivní moderní technologie, kdy se snoubí s oživením turistiky v kraji a prezentace vědy i kulturního dědictví předků.

Jako pilotní lokality byla vybraná zaniklá středověká vesnice Mstěnice a to především z těchto důvodů: 1) Současný stav památky; 2) dostupnost informací; 3) současný stav prezentace památky.

Provedení: Vytvořit virtuální 3D archeopark s 3D modely domů a jejich zázemí. Prezentování veřejnosti proběhne pomocí webu, sociální sítě a letáků. Přímo na lokalitě pak budou panely o velikosti formátu A3, s edukativním charakterem a umožňující také funkci aplikace do chytrého telefonu. Tyto 3D archeoparky budou vytvořeny na základě archeologických zpráv a případných stavařských posudků z konkrétních archeologicky prozkoumaných lokalit. Modely budou umístěny prostorově korektně v areálu zájmové lokality. Tyto modely pak bude možné prohlédnout v chytrých telefonech s rozhraním Android. Tvorba prostorově korektních 3D modelů proběhla v rozhraní ArcGIS, Blender, Substance Painterje jeden ze stěžejních bodů vypracování projektu. Využíváme  3D fotogrammetrii (v rozhraní AgisoftPhotoScan) a pokročilé texturování. Výsledkem je nová forma přístupu prezentace našeho kulturního dědictví a rozvoj turistického ruchu v kraji Vysočina. Projekt je určen pro všechny občany, ale především pro rodiny s dětmi a historické nadšence. Práce zahrne konzultace s odborníky z akademického prostředí.

Aktuální stav: V současnosti se snažíme zkoordinovat setkání majitele pozemku a referenta Památkového ústavu, zodpovědného za schválení panelů, které budou umístěny na lokalitě. Dále modernizujeme hotové 3D modely dle připomínek odborníků a znalostí softwaru. Bohužel studentské povinnosti zmenšili velikost týmu. Tyto problémy tak oddálily předpokládaný termín ukončení až na jaro/léto 2019 po dokončení bakalářských zkoušek.

Co se týče propagace, spustily jsme internetové stránky lokality, na kterých začneme na jaře 2018 publikovat rozhovory s odborníky na jednotlivá odvětví archeologické vědy (aktuálně dokončujeme rozhovor s Dr. phil. Peterem Milem). Díky úspěšnému navázání spolupráce s tiskovou mluvčí města Třebíč a organizace Vysočina tourism máme možnost poměrně kvalitně propagovat naše myšlenky v rámci kraje Vysočina, s důrazem na Třebíčsko. Taktéž provozujeme stránky na sociální sítí facebook, kam umisťujeme postřehy a momenty ze zákulisí.

Vytvořili jsme také video ukazující funkce aplikace a náhledy plánované 360° fotografie (renderem), umožňující rozhlížení simulující přítomnost ve vesnici za pomoci chytrého telefonu. Vše je nahráno přímo v telefonu.

Aplikace umožňuje:

• Číst edukační texty (postup archeologické práce, kdo byl kdo ve středověké vesnici atp.),
• naviguje po archeologické lokalitě,
• prohlížet 3D modely domů,
• oživit knihu Mstěnice 2, díky rozšířené realitě (viz video na externím úložišti)
• zobrazuje fotografie z výzkumu.

Konečná realizace projektu se předpokládá na jaře 2019. Projekt byl financován a podporován nadací O2 Smart up a Vysočina Tourism.“

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Petr Jenč, Lenka Šoltysová, Jiří Bruthans, Jaroslav Říhošek

„Cyklus celodenních exkurzí o pískovcovém temperátním fenoménu skalních měst Českého ráje nominovaných na Seznam světového dědictví UNESCO. Exkurze jsou určené široké veřejnosti a propojují poslední výzkumy věd geologických, archeologických a ochrany přírody, které se realizují v institucích přihlášených autorů. Hlavním cílem je interpretace vzniku skalních měst včetně mikro a mezoreliéfu, vliv člověka od doby prvního osídlení až po dnešek s prezentací historie a záchrany archeologických památek (hradiště, skalní hrady, historická těžba pískovce, skalní rytiny) a obnovy skalních dutin do přirozeného stavu s cílem vytvoření prostředí pro návrat původních organismů. Součástí exkurzí jsou praktické ukázky výsledků výzkumů včetně pokusů. Hlavní zásadou je vedení exkurzí po turistických trasách tak, aby nedocházelo k poškozování kulturního a přírodního dědictví. Pravidelně se exkurzí účastní okolo 30 lidí a v roce 2018 běžel již druhý ročník zaměřený na oblast Příhrazských skal. Hlavním organizátorem exkurzí je návštěvnické středisko chráněné krajinné oblasti Český ráj, Dům přírody Českého ráje.“

Projekt přihlášený do hlavní ceny. Jan Zeman

„Populárně naučný cyklus o archeologii a historii na stránkách časopisu ABC. Spojením článků, komiksu a vystřihovánky na pokračování vznikl ojedinělý projekt zaměřený na popularizaci archeologie a historie pro dětského čtenáře.

Osobitým rysem projektu je jeho mnohotvarost, kde se odborné textové části doplňují s vystřihovánkami a komiksem. Všechny části byly vydávány v časopise ABC paralelně na pokračování během celého jednoho roku. Mladý čtenář si tímto způsobem mohl postupně projít, sledovat a pochopit vývoj hradní architektury od doby slovanských hradišť raného středověku přes novověké pevnosti až po současnou památkově chráněnou historickou zástavbu.

Klíčová slova: mládež a dětský čtenář, popularizace archeologie, populárně naučné texty, komiks, vystřihovánky, památková péče a ochrana, vizualizace vývoje architektury, rekonstrukce hradní architektury, rozvoj tvořivosti.“